promotions   /    twilight saga    /    harry potter   /    affiliates   /    my production  /  home
oddělovač

Nah, just kidding.

2. srpna 2011 v 21:49
Však víte, stává se ze mě někdo jiný. Někdo nový. Lepší. Někdo silnější a hodnější. Někdo, kdo si zaslouží, aby ho ostatní milovali.
Jo, a asi se někde z hloubi duše opět ozvalo moje debilní, dětinské a infantilní 'já', které se rozhodlo, že napíše článek. Že napíše článek na blog. Bože, to je fakt trapné! Netuším, kde se vě mě tyhle potřeby ještě berou.
Asi proto, že mám chuť se vypsat. Že mám chuť se zachovat jako nějaký typicky labilní umělec, který ventiluje pocity.
Já ventiluju pocity psaním. Od jakživa. Vlastně zatím jediná věc, která mě nepřestala během mého kratičkého života bavit. Ubohé.
No, tak ventiluju. Znáte to, zapla jsem internet, přihlásila se na facebook a hup! Vzpomínky. Ty nechutné a ještě nechutnější vzpomínky (Jo, to říkám jen tak. Teda ne jen tak. Ve skutečnosti jsou to ty nejnádhernější vzpomínky na světě, ale tohleto vzpomínání děsně bolí, proto nechutné. Já vím, chápete.), které ve vás vyvolají naprosto neopodstatněný, avšak nezvratitelný pocit, že jste naprosté nuly. A přání, přání, přání, miliony přání.
Jo, zřejmě za to může to trapné léto, všechny ty hňupské letní a nereálné lásky a prázdninové zážitky/nezážitky. (Kdyby tohle četla moje maminka, přiletěla by za mnou a vynadala mi: "Proč píšeš tak negativně? Můžeš být šťastná? V tuhle chvíli? V tenhle moment, v tuhle pikosekundu? Můžeš? No tak vidíš!")
Klasika. Už zase jsem se zase zamotala do víru svých myšlenek. Počkejte. Přečtu si první větu, abych si vzpomněla, proč jsem tohle začala psát.

Jasně. Měním se. Infantilní potřeba psát na blog. No, napadlo mě pro to vysvětlení. Víte, ten labilní umělec. No, kdybych uměla psát básně, tak bych svoje pocity přeměnila ve verše a vydala knížku, která by pravděpodobně nesla název 'Pláč', 'Noc' nebo nějaký podobně temný výraz. Kdybych uměla skádat písně, napsala bych píseň. Nic z toho já neumím. Umím sice přeměňovat myšlenky ve slova, ale vzniká z toho jenom kupa řečí a výlevů, z kterých bohužel knihu ani píseň neudělám. A protože někde hluboko ve mě hlodá duše spisovatelky, mám potřebu to pustit dál do světa. A tohle je jediná možnost. Ještě by tu byla ta hnusná a omezená (bacha! dneska jsem nad tím přemýšlela, takže to mám čerstvě v hlavě) věc, která nese jméno facebook. Ble! Ale, jak už jsem řekla, tahle věc je hnusná a odporně omezená a já ji nenávidím. Takže z představy, že bych něco psala facebooku se mi chce zvracet. A zvracení z duše nenávidím, proto opět končím tady.

To jen tak na vysvětlenou. Konečně, (no, že mi to trvalo, uznejte) se můžeme dostat k tomu, že se měním. Víte... No... To ty prázdniny. Nechuť trávit čas s kýmkoliv jiným, než se svým vlastním, pomalu smutným 'já'. Zahrabat se pod kopu... No, různých věcí. Filmů, knížek, běhu (Jo, našla jsem zálibu v běhání. Hustý, že? Já říkala, že se měním.), hudby a nejlépe zmrzliny a pizzy (obojího mám momentálně nedostatek. Lépe řečeno. Ani jedno už jsem pekelně dlouho neměla! Děs, tohleto!) a měnit nálady. V jednu chvíli si říkat: "Jasně, takhle je to správně. Bůh ví, co by bylo, kdyby to takhle nebylo. Myslím, že to zvládneš, holka. Bude to dobrý, vážně." a za dvě sekundy se rozbrečet s pocitem, že je všechno totálně blbě! No... Myslím, že chuť psát není to jediné, co jsem po svým tátovi zdědila. Někde v genech bude i ta rozpolcená osobnost.

Každopádně... takhle já trávím ty vysněné dva měsíce prázdnin. Dva měsíce léta, nejlepšího období vůbec. (Haha, důvode! (Hm, soukromý vtip. Vůbec není vtipný. Vlastně to není vtip. A chápu ho jenom já. Asi. Možná ne. To máte fuk!)). A s řečma ať si užívám mi vlezte laskavě na hrb. Děkuji pěkně.

No, myslím, že stačilo. V tuhle chvíli mi příjde fakt nechutně zvrácený takhle rozebírat svoje přihlouplý pubertální pocity se světem. Takže končím.
An. (Snažím se smířit se se svým jménem. No... Proto ten divnej podpis. Takhle se doma podepisuju na vzkazech. Ha ha! No...)

P.S. Teď si uvědomuju, že jsem vám absolutně, ale vůbec nevysvětlila to s tím měněním. Já jenom... Mám pocit, že jsem jiná. Uvnitř. Však víte. (Já jen tak, ve zkratce.)
 

Prokletí či požehnání? - Trest smrti.

21. března 2011 v 21:11 | dudu |  Téma týdne...
Wau, zrovna dneska jsem se na tohle téma chvíli bavila se svými kamarády. Asi to bude znít šíleně masochysticky a ujetě, ale nad otázkami kolem smrti se pozastavuju docela často a ráda. Například, mám hrozně dobrý pocit ze 'smrtelnosti' člověka. Že prostě člověk může, ve chvíli kdy už je všechno totálně tzv. 'na sra*ky', ukončit svůj život a dál už nic neřešit. Tím nechci říct, že něco takového podporuju, to vůbec ne! Sebevražda je podle mě vzdávání věcí a člověk má na to, aby bojoval. Ale aspoň pro mě je to pocit mírně uklidňující. Čímž chci říct, že nemám takovou tu častou panickou hrůzu se smrti. Prostě až to přijde, tak to přijmu.
...
Každopádně... Trest smrti. Něco takového rozhodně neuznávám. Člověk může být masový a sériový vrah, může to být Hitler, který zničil milióny životů, může to být člověk, který zničil jeden jediný život. V tomhle směru na tom nezáleží. Absolutně nikdo nemá právo rozhodovat o tom, zda někdo jiný bude žít nebo ne. A když to nedejbože někdo udělá, a někomu způsobí smrt, tak by za to měl pykat, protože to je strašlivá a neodpustitelná věc! Ale rozhodně ne trestem smrti. Mám pro tenhle názor několik důvodů.
Za prvé, nevíme, jaké měl daný člověk k danému činu důvody. To není obhajoba, ale pouhé konstatování. Může na tom být psychicky špatně, může si tím kompenzovat ztrátu někoho blízkého nebo to může být prostě psychopat, který má rád zabíjení. Takovým lidem by se mělo pomáhat, ne je zabíjet a dělat v podstatě to samé, co oni - vraždu. A když už jim není pomoci, tak je zavřít a nechat je uvědomit si svojí chybu.
Za druhé, je to vražda. Ať se na to díváte z jakéhokoliv pohledu, a ať si to ospravedlňujete jakýmikoli činny, vždycky to je a bude vražda. A to je špatné.
Za třetí, tím že někoho zabijete ho potrestáte? Já bych neřekla. Myslím si, že člověk, který zabil 50 lidí samopalem, a který ví, že buď bude na zbytek života zavřený ve vězení a nebo zemře, tak trest smrti uvítá. Pravý trest je nechat ho naživu a zažít peklo, díky kterému odpyká všechno, co kdy provedl a možná ke konci zalituje, omluví se a přijme smrt s čistým svědomím. Tomu já věřím.
A za čtvrté, nikdy si člověk nemůže být na plných 100% jistý, že má pravdu. Kolik už bylo na světě případů, že jste do křesla posadili člověka kříčícího, že je nevinný a pouhým zmáčknutím tlačítka ukončili jeho život. A po deseti letech najdete pravého viníka, a zjistíte, že jste zabili nevinného člověka, který umíral s pocitem nekonečné bezmoci. Dokážete na sebe vzít takovou zodpovědnost? Já bych to rozhodně nezvládla.

Podle mého názoru je trest smrti špatná věc a neměl by se dělat za žádných podmínek. To je můj názor a budu ho zastávat při každé možné příležitosti. Jsem hrdá na náš stát, že něco takového neuznává a tam, kde je tohle normální trest je možná třeba to vysvětlit.

Březen, červen, prosinec... Co na tom záleží? Don't worry, be happy!! :)

16. března 2011 v 19:12 | dudu |  Deníšek
Tak jo,
u článku Eldunarí - Kniha IV. je další aktualizace. Páni, lidi, já ten článek aktualizovala už asi pětkrát :D No, takže si to přečtěte... Jak tak koukám, tak už je to docela dlouhý článek, takže si říkám, že až příště budu chtít přidat nějakou informaci k téhle knížce, tak bych asi měla začít nový článek :D

No... Dneska pršelo... Vlastně prší... Předpokládám, že jste si zvládli všimnout i bez mých dementních postřehů, ale pointa je ve skutečnosti trochu jinde :D Víte, jsem člověk, jehož nálada je nejvíc na světě závislá na počasí. A povím vám, někdy je to vážně na houby. Jsem narozená v srpnu, tudíž jsem letní znamení a jak už to tak bývá, tak miluji léto, teplo a sluníčko a bytostně nesnáším zimu. No... Takže když je potom zima (a jakože bývá docela pravidelně... Bohužel!), tak mám třeba tři měsíce dost děsné nálady, které sem tam prozáří nějaký slunečný den a tudíž i dobrá nálada. Tak to je potom dost na nic. Ale!! Konečně přišlo jaro a s ním i dobré nálady! (I když je fakt, že poslední asi měsíc letošní zimy, jsem už dokázala svoji náladu ovládat). A... Tím se dostávám k jádru věci... Dneska pršelo (Ne, že bych si přála, aby už navždycky jenom pršelo, ale jinak mám déšť v rámci mezí ráda), a já byla happy! Ráno jsem měla pocit června, protože přesně tak voněl vzduch v červnu 2009 (Což byl mimochodem legen... wait for it... dary month!) a taky v červnu 2010 (Taky byl fajn :D). A odpoledne, když jsme šla městem, tak jsem měla pocit prosince, protože tak voněl vzduch každý prosinec v mém životě, když teplota stoupla nad nulu. Letošní prosinec byl sice dost strašný, ale ty předchozí byly fajn a já ráda vzpomínám va období Vánoc :)

No... Až teď mi došlo, jaké nezáživné a zbytečné nesmysly se to ze mě hrnou. Takže asi budu končit.
Užívejte červno-prosincového března :)

Maličká*

P.S. Sweet Bunny Shop ^^ - tady si objednávám nějaké náušnice a korálky, tak doporučuju na to mrknout. Jsou tam hrozně hezké věci :)
 


Welcome Spring!

15. března 2011 v 8:50 | dudu |  Deníšek
Tak se opět hlásím ze své pravidelné návštěvy učebny IVT na naší drahocené škole... No. Právě jsem udělala nějaký pošahaný úkol na tabulátory a předpokládám, že mám asi tak tři minuty času :D
Tak nějak chci v prvé řadě upozornit, že jsem včera večer aktualizovala článek Eldunarí (http://dudu-love-twilight.blog.cz/1004/eldunari) a přidala nějaké nové informace.
A za druhé se chci zeptat, jak se krucinál vkládají do článku odkazy?!?! Včera jsem poprvé chtěla napsat odkaz od té doby, co je tenhle "nový" blog.cz a za žádnou cenu jsem k tomu nenašla příslušnou ikonku. Takže prosím, poraďte mi někdo!!
No... To by asi z technické stránky mělo být vše.

Doufám, že jste z toho jara venku nadšení stejně jako já, protože to je naprostá dokonalost! A šíleně se těším na léto :D

A asi budu končit, pač mám velký hlad a s prázdným žaludkem se mi špatně píše :D Takže sbohem, užívejte jara a poraďte mi, co s těmi odkazy :D

Báj, maličká*

Edit 8:49: Děcka, všimli jste si, že už jdou udělat mezery mezi odstavci? Fantastické! :D

Jo a uvažuju o změně vzhledu. Tenhle už je děsně starej a tmavej a depresivní. Co takhle něco jarního? :)

Change the course of history...

9. března 2011 v 21:23 | dudu |  Brisingr
Zdravím přátelé!
Hlásím se ze své stanice v centru Ostravy, jinak řečené domov. Vrátila jsem se po pěti dnech z Jeseníků, kde jsem byla s rodiči na prkně. O tom jaký jsem smolař vám nebudu vyprávět... Ti co mě znají o tom ví své a ti co ne... Tak můžou být rádi! :)
Každopádně (Kíhá!), poslouchám tak nějak střídavě Mad World a R.E.M a mám podivnou náladu. Taková nějaká zvláštní směsice neskutečné vděčnosti za svoje kamarády a chuti narodit se o pár století dřív a žít v době Dračích Jezdců. Ano, ano! Je jaro a já se pustila do velkolepého díla Christophera Paoliniho. Každou volnou minutu doby na horách jsem strávila čtením Brisingru a jako vždy mě to zcela pohltilo... Ta kniha je pro mě něčím neskutečným, vážně... Možná jsem naivní, přecitlivělá a pitomá, že se mi líbí něco tak hloupého, ale pro mě to je... Zkrátka NĚCO. Je to pro mě něco s velkým "N" a pokaždé, když to čtu, cítím se tak dokonale, že to není ani možné. Žádná jiná věc u mě zatím nebyla schopná způsobit takovou reakci. Kromě téhle knihy... Nebo spíš téhle trilogie. Budoucí tetralogie... (Kruci, ten Paolini mě už s tím odkládáním toho konce vážně štve!)
A tudíž... (A upozorňuju, že tohle je spontánní a napadlo mě to právě teď!) Tudíž věnuju tenhle pitomý článek jako poctu Christopheru Paolinimu. Nejsem tak naivní, abych si myslela, že tohle někdy bude číst, nebo tak, ale myslím, že moje dušička bude mít pokoj, když bude vědět, že jsem do světa vypustila něco, z čeho se jednou bude dát usoudit, že jsem Paolinimu vděčná... Tedy...

Thank you, Christopher. Thank you for your writing and for creating Eragon, Safira and all Alagaesia!

Jem - Once in every lifetime


Change my point of view...

23. února 2011 v 18:00 | dudu |  Deníšek
Šmarjá! Co to na blog.cz vymysleli zase za vychytávky? Pro kristovy rány, mě zase potvrvá věčnost, než si zvyknu na všechny novoty tady... Boha jeho! Mě se nezobrazují kousky komentářů v 'posledních komentářích'! Zabte mě!! :D (Chňá, všímáte si, kolikrát jsem použila kristovo-jméno-nadarmo a v jak krátkém textu? Jde to se mnou těžce z kopce :D)
Každopádně (Mechecheche!)... Už jsem se někdy zmiňovala o tom, jak nechápu mužskou část populace, předpokládám... No, tak vás jenom mohu ujistit v tom, že tomu tak je i nadále :D Kluci jsou nemožní... A mám jich po krk, takže jima nebudu zahlcovat blogovou sféru :D
No... Víte, jak teď píšu, tak mi to připomíná zimu dva roky zpátky... Nebo spíš jaro... Tercii... A to, jak jsem na blogu teprve začínala, vypisovala si tady duši a zahlcovala vás skopírovanýma novinkama z 'Twilight světa' :D Mnohé se od té doby změnilo... A mnohé taky ne... Například můj způsob vyjadřování se od té doby dosti změnil, a možná mohu říct, že i k lepšímu :D:D Tak kupříkladu: "...učily jsme se matiku, jsme fakt borky, protože to umíme.. xD a teď mě naštval brašin a mamka a to je asi tak všechno, tak papulec" :D To jsem prosím napsala 25.2. 2009 :D:D Jsem hrdá na to, co se ze mě za ty dva roky vyvinulo :D No... Ovšem to není pointa... Vlastně... Není žádná pointa :D
Víte co? Já to utnu... :D Píšu, píšu, nevím o čem, beze smyslu... Hmm... Takže tak :D
Mějte se hezky, užívejte posledních pekelně zimních dnů (Fuj, fuj, musí být poslední! Jinak umřu na 'přezimování'!! Brr...) a hlavně nebrečte! :) Pá!
Maličká*
.
P.S. Rubriky jsou seřazené podle abecedy! Jesus Crist!! :D
P.S. II. - Obrázek je opět lyžákovský... Víte, líbilo se mi tam :D

Nuda z rána... Pfuj!

22. února 2011 v 8:17 | dudu |  Deníšek
Přátelé, až se tady dlouho neobjevím vězte, že jsem ve vězení, protože dneska někoho jisto jistě zabiju! Dle data a času, kdy byl článek napsán poznáte, že opět sedím před školním počítačem a zábava to rozhodně není! Dneska se počítače zvláště předvedly a rozhodly se, že spomalí ještě více než obvykle (a to už je co říct), takže je prakticky nemožné na internetu cokoliv udělat. Jenom přihlásit se na blog a počkat, až mi ta depresivní blikající čárečka začne blikat, abych mohla začít psát, trvalo pekelně dlouho.
Každopádně... (Páni, všímáte si, jak často to slovo používám?) Hm... No. Vlastně vůbec netuším co psát, ale nemohu navštívit našeho bílo-modrého kamaráda fejsbuka, takže se dost slušně nudím. A to mě nebaví. Takže místo nudění se, vás budu radši otravovat nesmyslnými žvásty. Ano, jsem člověk a navíc velmi sobecký člověk :D
No... Téma týdne u mě rozhodně úspěch nemá, ale věřím že spousta dalších lidí se na něm dosti vyřádí :D Hmm...
No... Končím :D Sbohem kamarádi :)

Terkóóó! Aneb týden fňuken :D

20. února 2011 v 20:19 | dudu |  Deníšek
love pic
Ach, mí drazí internetoví přátelé jste připraveni na snůšku depresivních žvástů? Protože podle některých se já už na nic jiného nezmůžu. Ale víte co? Dlabu na to! Já mám dobrou náladu! A mívám často dobré nálady! Tak...
No... Vrátila jsem se z lyžáku, víte. A bylo to tam bezva. Sice tam bylo dost nepříjemných událostí (Andulátko si zlomilo zápěstí, já se taky slušně ztloukla, většina lidí se opila a zhulila zcela na šrot a tak podobně), ale přesto mám tu odvahu prohlásit, že jsem si to tam docela užila. Zcela jsem přehodnotila svoje zastaralé názory na spoustu lidí, naučila se základy na snowboardu a jsem se sebou spokojená :D
No... Ale rozhodně nemám v plánu vás tady zahlcovat zážitkama s lyžáku. Jenom jako aby svět mimo facebook ještě věděl, že žiju.
Mějte se famfárově drazí ;)

Maličká*

Báj d véj... Za tu fotku se omlouvám, ale zbožňuju ji... Fotila moje drahá Betlína :)

Kam dál