promotions   /    twilight saga    /    harry potter   /    affiliates   /    my production  /  home
oddělovač

2. kapitola - Minulý život

4. února 2009 v 22:16 | dudu |  Příběh - Tajemství
Takže opět přidávám novou kapitolu k příběhu Tajemství. Musím předem upozornit, že tahleta je poněkud slabší. Poněkud hodně. Je už jednou upravená, ale i tak se mi prostě nepovedla. Je to tak nějak vařené z vody a absolutně o ničem a prostě... Aaagr, nelíbí se mi :D
...


2. Minulý život
destiny


"Mmmpfh!!" Opět jsem se probudila s tlumeným výkřikem, protože jsem spala s obličejem zabořeným do polštáře. Budík ukazoval dvě hodiny ráno. Zdál se mi stejný sen jako včera, jenže jsem v něm nemohla mluvit. Taky pokračoval. Snažila jsem se Sophii chytnout za paži a odtáhnout ji pryč, ale nemohla jsem. Byla jako duch. Bylo to jako by se moje ruka snažila zachytit kouř. Jenom jí proškla naskrz jako nějakým přízrakem. A pak se změnila scéna. Už jsem to všechno neviděla svýma očima, ale očima někoho jiného. Viděla jsem sebe, jak najednou stojím ve velké prosluněné a prosklené místnosti a marně zavírám a otvírám pusu ve snaze promluvit. Rozhlédla jsem se a v odrazu jednoho ze skel jsem spatřila očima koho to vlastně sleduji - moje mysl byla v těle krásné Cristin. Čekala jsem, že v jejích očích taky uvidím ten záblesk fialové, ale měla stále jen ty zářivě modré oči upřeně hledící do skla před sebou.
Tak nějak jsem očekávala že se na mně, respektivě na moje tělo vrhnou ti muži a rozcupují mně na kousíčky, ale když jsem se ohlédla jejich směrem už tam nebyli. Stálo tam jenom moje nemotorné a ztuhlé dělo otupěle zírající do prázdna. Pak jsem se s trhnutím a tím přidušeným výkřikem probudila.

Zase jsem ze svého snu vůbec nic nepochopila. Měla jsem v hlavě tolik otázek, na které jsem nedokázala odpovědět. Co se mi to sakra zdá za podivné sny? Zavrtěla jsem hlavou, přetočila se na bok a opět se poddala spánku.
Ovšem zbytek noci nestál za nic. Každou chvíli jsem se budila. Pravda, už jsem neměla žádné noční můry, ale přesto jsem se vyspala mizerně.

"Goodbye my almost lover..." Známá melodie budíku mě probudila do krásného jarního a slunečného dne. Rychle jsem vyskočila z postele a zase do ní rychle spadla, jak se mi zatočila hlava, která se mi samou bolestí měla snad rozskočit. A taky mě pěkně bolel i zbytek těla.
"Mamí!!" Zavolala jsem s bolestivým podtónem, protože mně taky děsně škrábalo v krku.
"Ano zlato, že je dneska venku krásn.. Copak se stalo?" Zarazila se, když uviděla můj zmučený výraz ve tváři.
"Je mi zle..." Mamka seběhla po schodech dolů a vmžiku byla zase zpátky se sklenicí vody a teploměrem v ruce. Na displeji v rychlosti naskočilo 39,8.
"Teda, dneska bys měla asi radši zůstat doma, miláčku."
"Asi ano." Odpověděla jsem smutně. Tolik jsem milovala slunce a teplo a dneska budu muset tak krásný den strávit v posteli s teploměrem a pěkně hnusným hořkým čajem.

Máma dneska měla volno v práci - měla nějaké zařizování ve městě a říkala, že mi aspoň může obstarat jídlo.

Sotva jsem se ponořila do svých myšlenek, ozval se u dveří zvonek. Pomyslela jsem si, že to asi bude Garth Leanhart aby vyzvedl mého tátu do práce, ale podivila jsem se, že přijel až tak pozdě. Bylo už skoro půl deváté.

Ode dveří se ozvalo zaklepání. Zakřičela jsem směrem ke dvěřím 'dále'. A k mému obrovskému údivu se zpoza dveří vynořil milý obličej olemovaný rezavými vlasy a s širokým úsměvem na tváři.
"Dobré ráno Page, jak se máš?" Vytřeštila jsem oči.
"A-ahoj Cristin. M-mám se v pohodě." Zamyslela jsem se, a po chvíli se opravila.
"Vlastně jsem nemocná, takže děs." zoufale jsem se podívala na Cristin.
"Aha, no proto jsem tady." Zasmála se tím svým dechberoucím smíchem.
"Ale jak víš, že jsem nemocná?" Zeptala jsem se nechápavě. Cristin se zasmála mému tupému výrazu - očividně byla v dobré náladě - a odpověděla, jako by to bylo nad slunce jasné.
"Neviděla jsem tě v autobuse, tak jsem si řekla, že jsou tři možnosti. První je, že si se prostě jenom zpozdila, takže bych ti šla naproti. Druhá a ta správná byla, že jsi nemocná a tak jsem tě přišla navštívit a trochu rozveselit. A ta třetí byla, že jsi šla do školy dřív a to bych se tedy tak akorát prošla."
"To je od tebe opravdu milé, ale co řekneš ve škole, když nepříjdeš?"
"Řeknu buď pravdu, že jsem ti nesla třeba sešity nebo tak, nebo že se mi udělalo špatně." Zasmála se mým starostem.
"Asi vypadám směšně, že?" zasmála jsem se při představě, jaký na mně bude asi pohled. Na neučesanou, neumytou a stále v pyžamu.
Podala mi ruku abych mohla lépe vstát z postele. Měla strašně jemné a krásné ruce.
Všimla si mého pohledu a pravděpodobně vytušila na co myslím. Úsměv se jí ještě více roztáhl. Taky jsem se pousmála a vpochodovala do koupelny.

Rychle jsem se umyla, učesala a převlékla do tepláků a vytahaného trička. Byla jsem příliš zvědavá na Cristin, než abych se zdržovala v koupelně. Ještě jsem si skočila pro ten nechutný čaj a Cristin jsem nalila limonádu. Lehla jsem si zpátky do postele a pořádně se zabalila do přikrývky, protože jsem stále měla horečku. Cristin jsem posunula křeslo na opačnou stranu pokoje, abych ji nijak nenakazila.

Chvíli jsme seděly mlčky. Já se dívala na Cristin, zatímco ona pozorovala, jak slunce dělalo prasátka na zdech pokoje. Ale moje zvědavost tuhle klidnou náladu vyrušila.
"Takže kde přesně jsi předtím žila?" Cristin se na mně rychle podívala a pak se pousmála.
"Bydlela jsem na jihu v Mexiku ve městě Santiago. Bydleli jsme v patrovém domě ještě s jednou rodinou a s výhledem na moře. Celý rok tam svítilo sluníčko a zapršelo tak maximálně třikrát ročně. Milovala jsem to tam. Bylo tam hodně sucho, ale to mi nevadilo. Maminka si stěžovala, že od moře fouká moc vítr, tatínek si myslel že v Santiagu je moc horko. Já jediná jsem byla spokojená. Nikdy jsem si na nic nestěžovala.
Ale neměla jsem moc přátel. Vlastně v podstatě žádné. Všem jsem připadala moc stydlivá a divná. Ráda jsem jen tak seděla na pláži nakloněná ke sluníčku a usmívala se. Vyhovovalo mi to. A někteří si mysleli, že sem šprtka - měla jsem samé jedničky." Potom Cristin posmutněla.
"Pak ale přišlo období, kdy se rodiče hodně hádali. Bylo to nesnesitelné. Každý den jsem musela poslouchat to samé. Tak jsem trávila venku ještě více času. Bylo to poprvé, co mi bylo líto, že nemám žádnou kamarádku, u které bych mohla v noci sem tam přespat.
Potom jsem se jednoho dne prostě probudila a maminka nebyla doma. Na stole jsem našla vzkaz, ať si o ní nedělám starosti, že bude v pořádku. Myslela jsem si že se jednoduše za dva tři dny vrátí. Jenže po čtrnácti dnech jsem znervózněla. A po měsíci jsme se s tatínkem rozhodli, že ji začneme hledat. Ale přesně v tu dobu nám přišel od mámy dopis. Psala, že máme žít v klidu, že už se nevrátí. Alespoň napsala svoji e-mailovou adresu, takže jsme na ni měli aspoň malý kontakt.
Vždycky po škole jsem šla do knihovny, kde byl internet a mamce jsem napsala mail. Takhle jsme žili asi dva měsíce. Zprvu jsem byla na tátu naštvaná, protože jsem si myslela, že maminka odešla kvůli němu, ale pak jsem zjistila, že to bylo trošku jinak. Navzájem jsme si odpustili a shodli se na tom, že ani jeden nechceme v Santiagu zůstat žít, protože nám to tam příliš připomínalo mamku a její odchod. Doma mě nic nedrželo, takže mojí jedinou podmínkou bylo, abychom se přesunuli na poměrně slunečné místo. Teď máme doma internet a já si s mamkou píšu a jsem celkem spokojená. Ale pravda je, že se mi po mámě dost stýská." Skoro bych si troufla říct, že když Cristin domluvila, měla slzy v očích. Byla jsem tak zabraná do jejího minulého života, že jsem si ani neuvědomila, kde jsem podobný příběh už slyšela. Jistě - u Sophie. Cristin se přistěhovala v ten samý den, jako se Sophie odstěhovala akorát o rok později. Byla si se Soph tak podobná. Oběma se rozvedli rodiče, Cristin neměla přátele v předchozím domově a Sophie je nemá teď.
Její osud mně fascinoval. Byla tak silná a statečná. Nedovedla jsem si představit, co by ze mě zbylo, kdybych si musela prožít to samé co Cristin, nebo Soph. Bylo mi jich tak líto. Přišlo mi skoro povinností abych na ní byla milá o kdybych měla být jediná.

"Tak, teď bys mi mohla povědět něco ty o sobě, co ty na to?" Usmála se na mně Cristin. Očividně se ke svému příběhu nechtěla vracet, tak jsem to taky nechala být. Místo toho jsem jí o sobě pověděla skoro všechno do posledního detailu. Pak chtěla vědět něco o Sophie, tak jsem jí opět všechno vylíčila. Říkala jsem si kde v ní beru takovou důvěru. Známe se teprve pár dní, ale tak nějak to z ní vyzařovalo.
Ani jsem si nevšimla jak rychle letí čas.
"Mám ti zítra po škole přinést sešity?" Zeptala se mě, když jsme se loučily.
"To bys byla moc hodná, děkuji." Odpověděla jsem jí.
"Tak jo, jsem ráda, že jsme si popovídaly."
"Já taky. Moc jsi mě potěšila, že jsi přišla. Díky."
"Není zač." Zasmála se.
"Oukej, měj se Cristin." Opětovala jsem jí úsměv.
"Jo a mimochodem, říkej mi třeba Crist, nebo nějak podobně. Cristin mi přijde děsně staromódní." Zasmála se a spiklenecky na mně mrkla.
"Jasně Crist." zakřenila jsem se.
"Tak tedy, nashle zítra." Rozloučila se a zmizela za rohem domu.

Šla jsem si stále s úsměvem na tváři lehnout a v tom okamžiku co se moje hlava dotkla polštáře jsem zase tvrdě usnula.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ymane di Ěha Ymane di Ěha | 4. února 2009 v 22:39 | Reagovat

Jj, jj, díky za další část. Čtu. Piš. A co škola? Ok? OK. OMG. PP. MTR. Tvj m. Y

2 Lijavec Lijavec | 5. února 2009 v 22:40 | Reagovat

Je to radost, že jsi ani v druhé kapitole neztratila tempo a chuť věci líčit barvitě, neotřelými slovy, nebýt moc rozvleklá ani nic důležitého nepřeskakovat. Čte se to pořád stejně dobře, tak hořím zvědavostí, jak se vztah mezi oběma děvčaty bude vyvíjet. Jistě brzy dojde k nějaké zápletce, tuším... A držím hlavní hrdince palce, ať se brzy uzdraví! Bylo to počteníčko. Lijavec

3 KaRLos KaRLos | Web | 13. února 2009 v 14:36 | Reagovat

A kdy konečně bude pokračování???

4 dudu dudu | E-mail | 15. února 2009 v 21:01 | Reagovat

jedna otazka je kdy bude pokračování a druhá kdy bude čas.. :D:D ale během prázdnin se určo nějakej najde.. ;)xDxD

5 Smitha707 Smitha707 | E-mail | Web | 8. dubna 2016 v 14:37 | Reagovat

Happy to become one of several customer for this wonder inspiring site  D. bedebcacgfdaeaaf

6 Pharme911 Pharme911 | E-mail | Web | 9. dubna 2016 v 6:28 | Reagovat

Very nice site! <a href="http://ypxaieo2.com/ooovyy/1.html">cheap goods</a>

7 Smithd798 Smithd798 | E-mail | Web | 18. dubna 2016 v 4:52 | Reagovat

Well I really enjoyed reading it. This information procured by you is very practical for correct planning. gbaebbkcdeadfbkc

8 cialis cialis | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 7:49 | Reagovat

Hi there, just became aware of your blog through Google, and found that it's truly informative. Im gonna watch out for brussels. I will appreciate if you continue this in future. Many people will be benefited from your writing. Cheers!

9 sildenafil_citrate sildenafil_citrate | E-mail | Web | 6. srpna 2016 v 22:40 | Reagovat

I do accept as true with all of the concepts you have offered in your post. They're really convincing and will definitely work. Still, the posts are very brief for beginners. May you please extend them a little from next time? Thanks for the post.

10 sildenafil_citrate sildenafil_citrate | E-mail | Web | 8. srpna 2016 v 21:21 | Reagovat

Great blog! I am loving it!! Will come back again. I am taking your feeds also

11 buy_cialis buy_cialis | E-mail | Web | 9. srpna 2016 v 4:31 | Reagovat

Hi there! This is my first visit to your blog! We are a group of volunteers and starting a new initiative in a community in the same niche. Your blog provided us beneficial information to work on. You have done a marvellous job!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama