promotions   /    twilight saga    /    harry potter   /    affiliates   /    my production  /  home
oddělovač

Brána osudu - 2. kapitola

26. září 2009 v 13:02 | dudu |  Brána osudu
Tak jo, mám tady druhou kapitolu Brány osudu. Psala jsem ji už v červnu u moře, ale pořád jsem neměla čas ji sem dát, tak je to tady, konečně... :D Snad se bude líbit xD
Jo a je o něco kratší, tak se omlouvám no... :)

2. Pomstychtivost ničí

Drudor ranher



Ealurün se pomalu, ale rozhodně postavila na nohy. Chtěla se tady porozhlédnout jestli někdo nepřežil a pokud ne, posbírá nějaké základní věci a vydá se na cestu. Ještě přesně nevěděla kam půjde, ale její rozhodnutí bylo tak silné, že jí to nevadilo. Věřila, že se jí cesta sama ukáže.
Elaurün postupně procházela všechny domy a mrtvé z domů vynesla ven. Byla si jistá, že některé elfy mezi mrtvými vůbec nezahlédla. Například svoji matku. Nebo taky Wirdise s otcem a pár dalších obyvatel. Doufala, že stihli utéct, a že je neodvedli do zajetí. Zjistila taky, že všechny kůže a masa zmizely. Pravděpodobně je vrazi odtáhli.
Přece jenom našla v domech nějaké potraviny. Všechny je ještě s pár kusy kůže a nějakými drobnostmi posbírala a položila na jednun hromádku před dům. Sedla si do dveří a luk si položila na klín. Byla neustále ve střehu a připravená pro případ, že by se vrátili. Přemýšlela co to bylo za lidi. Jestli to vůbec byli lidi. Našla asi tři mrtvá těla, která nepatřila nikomu z elfů - měli neuvěřitelně tmavou pleť, téměř celé tělo jim pokrývaly složité, vytetované obrazce. Tetování, která přímo pobízelo k tomu abyste si mysleli že to je něco odporného. Byli oblečeni v nechutně páchnousích kůžích pobitých kovovými cvočky a na hlavám měli podivné, černo - šedé helmice s rohama.
Těla těchto tvorů dala Elaurün na hromadu a zapálila je. nevěděla však co si počít s těly obyvatel Dëlionu. Spálení jí přišlo příliš nedůstojné, na to jak zemřeli, stejně jako je tady nechat ležet, ale hroby všem elfům by sama nedokázala udělat ani za týden a ona se tady nechtěla zbytěčně dlouho zdržovat.
Déšť mezitím ustal. Elaurün tiše seděla a přemýšlela na prahu svého domu, když v tom někde na druhé straně vesnice na kraji lesa, zapraskala větvička. Elaurün popadla luk a hbitě se schovala do domu. Připravila si šíp a vyčkávala. Za chvíli se z lesa vynořila postava. Když vyšla ze stínů stromů, Elaurün spatřila, že je to dívka.
Měla dlouhé, kaštanově hnědé, rovné vlasy a v nich tmavou koženou čelenku. Měla olivovou, mírně opálenou pleť, na krku půvabný amulet, v němž se odráželo dení světlo a na paži obtočený zlatý náramek, který vypadal jako stočený hádek.
Oblečená byla ve světlé haleně ve předu se šněrováním, která jí odhalovala ramena. Široké kalhoty se jí u kolenou zužovaly a přes ně měla nazuté vysoké šněrovací boty. V pravé ruce držela luk a v levé měla vytažený šíp. Na zádech nesla nádherný toulec se složitými ornamenty a u pasu měla douhou pochvu, ze které vyčuhovala rukojeť zeleného meče.
Její chůz i vzhled působil odhodlaně ale rozvážně.
Elaurün se postavila do dveří s šípem namířeným na nově příchozí dívku.

"Kdo jsi a co tady chceš?" Zeptala se pevně Elaurün. Dívka si jí měřila přísným pohledem. Potom zavadila pohledem o mrtvá těla a pohlédla zpět na Elaurün. Chvíli na sebe mlčky hleděly.
"To je tvá vesnice?" Zeptala se dívka Elaurün. Měla vážný, ale příjemný hlas. Elaurün se vehnaly slzy do očí. Rázně přikývla - bála se promluvit, aby se jí nezlomil hlas. Dívka opět přejela pohledem mrtvé a tázavě pozvedla obočí.
"Řekni mi, kdo jsi," odporovala Elaurün.
"Jmenuju se Elosruenhain a ty?"
Zafoukal slabý větřík a odkryl dívčiny špičaté uši. Taky si Elaurün všimla elfského písmene A, které měla Elosruenhain nakreslené na čele.
"Moje celé jméno je Elauerurrain, ale všichni mi říkají zkráceně Elaurün."
Elosruenhain přikývla, "Co se ti stalo s vesnicí?" zeptala se. Elaurün se napjala čelist.
"Vyvraždili ji netvorové."
"Netvorové?" Elaurün přikývla a ukázala na dohořívající těla. Dívka si klekla a vzala do rukou helmici, která neshořela.
"Víš o nic něco?" Zeptala se Elaurün.
"Jak přesně vypadali?" Zjišťovala Elosruenhain.
"Měli tmavou kůži, hodně potetovanou. Místo oblečení měli zvířecí kůže a odporně páchli. Znáš je?"
"Podle tvého popisu by to mohli být Dorositi."
"Dorositi?"
"Ano. Je to něco jako armáda krále Tregose." To jméno procedila skrze zuby. "Nemá svoji vlastní říši a tak dobývá cizí. Chce zabít našeho lidského krále Helundeta a posadit se na jeho trůn. Každého, kdo mu odporuje, zabijí."
"Ale moje vesnice o ničem takovém ani nevěděla, tak proč ji tedy vyvraždili?"
"To opravdu netuším. Pravděpodobně potřebovali jenom zásoby a obyvatelé tvojí vesnice jim je odmítli dát. A nebo je pobili jen tak. Jsou to odporní, bezcitní tvorové."
Elaurün přikývla. Obě dívky chvíli stály a mlčky se dívaly na ostatky Dorositů.
"Co budeš dělat?" Zeptala se po chvilce Elosruenhain.
"Já… Nevím. Chci pohřbít jejich těla, ale nevím, jestli to sama dokážu. A potom odejít pryč a pomstít svoji rodinu a přátele." Poslední větu pronesla tak sebejistě, až ji to samotnou překvapilo. Elosruenhain přimhouřila oči.
"Jestli chceš, pomohu ti vykopat společný hrob a uložit do něj těla. Hmm… Ale jestli mohu něco říct, tak s Dorositama a Tregosem najdeš pouze smrt, pokud ne něco horšího a ne klid v duši."
Elaurün se vehnaly slzy do očí.
"Jak bych si mohla jít lehnout? Jak bych mohla žít s vědomím, že je v naší zemi někdo, kdo zabíjí nevinné a bezbranné lidi a elfy. Jak, pověz mi, jak bych mohla?" Elaurün se podlomila kolena. Slzy jí stékaly po obličeji. Elosruenhain jen tiše stála a dívala se na ní. Elaurün se zdálo, že uviděla v jejích očích bolest, ale dívka ji okamžitě skryla za bezvýraznou tvář.
"Tak jsem to nemyslela," řekla tiše Elosruenhain. Elaurün zvedla hlavu.
"Chtěla jsem říct, že nejprve by ses měla pořádně vycvičit a možná najít ještě někoho a pak se můžeš vydat zničit Tregose i s Dorositama.
"S lukem jsem dobrá a meč taky udržím v ruce. A navíc, musím vyrazit co nejdříve, aby neměli moc velký náskok." Elaurün se znovu postavila.
"Pomstychtivost tě zaslepí a zničí," odpověděla jenom a odešla porozhlédnout se po nějaké lopatě. Elaurün tiše stála a dívala se za ní.
Je neuvěřitelně odhodlaná, říkala si. Ale taky hrozně chladná. Co se jí asi stalo, že musí takhle sama putovat po zemi?
Elosruenhain vystoupila z domku s lopatou v každé ruce. Došla až ke stojící Elaurün a jednu jí podala.
"Kam to chceš vykopat?"
"Asi támhle za ten dům. Je tam docela měkká půda." Elosruenhain přikývla a vydala se směrem jaký jí Elaurün ukázala.
Celý den obě dívky tiše pracovaly. Když dostaly hlad, došly se najíst k Elaurün domů. Elauerurrain si vzpomněla na co myslela dopoledne.
"Kde máš vlastně svoji rodinu?" zeptala se opatrně.
"Nevím," odpověděla Elosruenhain a podívala se z okna. "Otec zemřel v boji a já s matkou a celou naší vesnicí jsme museli utéct. Ztratila jsem se." Řekla to tak, jakoby jí její rodiče byli cizí.
"To je mi líto. Už taky vím jaké to je, přijít o všechno."
Elosruenhain po ní prudce šlehla pohledem. Po pár vteřinách se podívala zpátky k oknu. Elaurün ten pohled nepochopila, ale jasně viděla, že na tohle téma už Elosruenhain neřekne ani slovo.
Chtěla bych být jako ona, uvědomila si Elaurün. Je tak klidná a samostatná. A navíc, obě jsme přišly o rodinu.
Na druhý den odpoledne měly hrob vykopaný, uložily do něj těla a zasypaly. Kolem půlnoci skončily.
Když se ráno probudily, venku svítilo slunce. Rozhodly se, že dojdou do hlavního elfského města Eletrónu. Tam se jich ujmou a ony uvidí co dál.
Každá si vzala svůj luk a toulec plný šípů a Elosruenhain si připevnila svůj meč k opasku. Když se jí Elaurün zeptala, kde vzala tak nádherný meč, Elosruenhain jí odpověděla, že jí ho dal otec, když byla ještě malá, se slovy, že se jí jednou určitě bude hodit. Víc o něm prý neví.
Sbalily si ještě to nenutnější z jídla, vaky s vodou a pár přikrývek a vyšly na cestu. Eluarün posbírala nějaké zlato, co vojáci nerozkradli, aby si mohly v nejbližším městě koupit zásoby a koně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lijavec lijavec | 19. října 2009 v 17:27 | Reagovat

Škoda, že nemohu kliknout hned na další kapitolu... Ty dvě dívky asi zažijou něco pořádného! Budu se těšit, je to o.k.!! Tvůj Lijavec ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama