promotions   /    twilight saga    /    harry potter   /    affiliates   /    my production  /  home
oddělovač

Our last seconds...

30. května 2010 v 23:05 | dudu |  My soul...
km
Malá jednorázovka...

------------------------------------------------------------

Ležím na krásné rozkvetlé louce, plné vonícího kvítí a zpívajících ptáčků. Kousek v lese slyším zurčet potůček. Poslouchám ten pravidelný uklidňující zvuk. Sluníčko mi svítí do očí a já musím mhouřit víčka abych aspoň malinko viděla na osobu ležící vedle mě. V dlani cítím teplo jeho ruky a jemně ji tisknu. Palcem mi kreslí spirály po hřbetu té mojí. Nemůžu se přestat dívat. Je tak nádherný, až skoro nemůžu uvěřit tomu, že je skutečný a že patří jenom mě. Aspoň v tuhle nádhernou chvíli.
Dívám se mu do jeho hlubokých hnědých očí a sleduju jak mu v nich tančí drobné jiskřičky. V jeho vlasech si spolu hrajou sluníčko a teplý letní vánek. Zvedne druhou ruku a něžně mi ji položí na tvář. Je tak teplá a jeho dotek je tak neuvěřitelně příjemný.
Jak nerada mu ubližuju. Tak strašně bych s ním chtěla být až navěky, ale vím že to nejde. Vím, že moje minuty jsou sečteny a já ať chci, nebo nechci, budu ho muset opustit.
Ale ještě ne!! Ještě mi chvíli dejte. Ať ho můžu aspoň naposledy políbit a říct mu, jak strašně moc ho miluju. Rychle se nakloním abych to stihla. Jeho rty se vpijou do těch mých. Užívám si jeho sladký dech a hebké rty. Prsty mi vjede do vlasů a natáčí si na ně pramínky. Jako by si mě chtěl k sobě připoutat. Ještě víc se k němu přitisknu. Maličko se třesu, ale přesto odolám. Nechci kazit tuhle chvíli. Můj nejkrásnější zážitek v životě. A taky poslední...
Už musím. Musím se od něj odtáhnout. Má trochu zmatený výraz. Jemně se pousměju a rty naznačím "Miluji tě". S úsměvem přikývně. Vím, že to ví, ale přesto mu to musím opakovat pořád dokola.
Naposledy ho pohladím po tváři a otevřu oči.....

Už jenom tak slabě kopu nohama... Jsem absolutně vysílená. Byla jsem s rodiči na výletní plavbě a loď narazila na útes. Je noc, voda je ledová a jediný zdroj světla je tady obrovský zářící měsíc na obloze. Je úplněk. Opět si na něj vzpomenu. Poprvé jsme se potkali právě za úplňku.
Ne!! Už na něj nesmím myslet. Je v bezpečí a nemá tušení, že tady trčím uprostřed oceánu a za pár mminut umřu. Už to nemůžu dál vydržet. Doteď jsem neplakala, ale přece jenom mi ukápla drobná slza. Už nikdy ho neuvidím...
Tolik jsme toho nestihli, ale on to dožene. Najde si někoho lepšího než jsem já a bude s ní mít děti a krásný dům u moře.

Opět zavřu oči a vybavím si jeho dokonalý obličej, na kterém hraje škádlivý úsměv.
A nechám ruce zastavit. Pomalu klesám. A těsně před tím, než ztratím vědomí, uvidím nad sebou světlo...
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ančí :) Ančí :) | Web | 31. května 2010 v 18:54 | Reagovat

Úžasnééééééé ;-) dokonalost sama já chci taky tak sladce psát..... :-)

2 Miss Black - Affs Miss Black - Affs | Web | 31. května 2010 v 20:11 | Reagovat

moc se ti to povedlo, je to takové frustrující ;-) moc se těším na další povídku

3 Karlos Karlos | 2. června 2010 v 11:58 | Reagovat

....páni... :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama