promotions   /    twilight saga    /    harry potter   /    affiliates   /    my production  /  home
oddělovač

Opět téma týdne - Strach

17. srpna 2010 v 11:23 | dudu |  moe slinty a blbosti.. :D
Wow, strach. Že by zase po nějaké době téma, na které bych byla schopná něco sepsat? ;)


Strach je, řekla bych, jeden z nejdůležitějších pocitů na světě. Nebýt strachu, tak všichni pochcípáme během pěti minut našeho života. Takže strach je něco co nás prakticky udržuje při životě. A stejně jako u všeho, nadměrné množství strachu nás taky může zničit. Když má člověk strach ze vztahů, volného prostoru, hmyzu, vody a výšek, tak nakonec skončí sám, celý život zavřený v domě, neschopný se pořádně ani okoupat, uklidit nebo namontovat žárovku ;) Tím si nechci samozřejmě z těch lidí utahovat. Pravděpodobně mají nějaký komplex z dětství a měli by si zajít popovídat s odborníkem :)
Musím říct, že jednou jsem četla jenom nějaký kratinký seznam všemožných fóbií a vážně jsem se u toho pobavila :D Najděte si to na wikipedii a zaručuju vám, že aspoň u jedné se zasmějete :D
Já mám třeba strach z výtahů a to teda brutální a odjakživa. Myslím, že postupem času se to zlepšuje a když jsem delší dobu nucena jezdit výtahem, tak si zvyknu. Ale jako malá jsem byla ochotná vyjít do třináctého patra pěšky po schodech, než abych jela nějakou vratkou mašinou nazývanou výtahem.
Když jsem byla menší, tak jsem taky měla strach z výšek, stísněných prostor a pavouků. Všechno už je teď zvladatelné. Výšky už mi nevadí, spíš naopak. Můj strach se změnil v touhu, za což jsem na sebe neskonale hrdá. Miluji ty pohledy ze skál a všelijakých rozhleden a když vám někde hodně vysoko fouká vítr do obličeje :) Stísněné prostory typu jeskyní a tak podobně už mi taky nevadí, ale nejsem si jistá jak bych zvládala kdyby mě někdo zavřel do místnosti, kde bych sotva mohla dýchat. Odjakživa jsem se jako dítě nerada zavírala do jakýchkoliv krabic a úložných prostor. Brrr...
A když vidím pavouka, tak už taky neječím, ale nemám je nějak přespříliš v lásce. Musím říct, že když jsem teď o prázdninách viděla na chodbě na okně pavouka který měl krásné chlupaté tělíčko a i s nožičkama byl přes půlku mojí dlaně, neskákala jsem radostí.

Taky se asi každý životě přesvědčil, že platí pořekadlo 'Strach má velké oči.' Někdo vám řekne, že po lese chodí chlap v pláštěnce s motorovkou a najednou vám každý mravenec připadá jako úlomek z motorovky a kousek listu jako útržek z pláštěnky ;)

Když už jsem u chlápků s pláštěnkama, sama jsem zažila letos na táboře asi ten nejděsivější zážitek v životě - potkala jsem o půlnoci v lese chlápka v pláštěnce a s motorovkou. Někdy až se budu nudit, tak mi to připomeňte a já vám to povyprávím :)

Myslím, že na téma 'strach' stačilo. Každý z nás ho důvěrně zná a kdo říká, že ne, tak je buď velký lhář nebo by si měl urychleně dojít k doktorovi. ;) Nevím co bych k němu ještě mohla dodat. Snad jenom ať se nestydíte za to, že se něčeho bojíte. Je to normální, přirozené a každý to pochopí. Jenom je třeba to ostatním říct :)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miss Black - Affs Miss Black - Affs | Web | 17. srpna 2010 v 11:41 | Reagovat

Ahoj! Omlouvám se za absenci viz na blogu.Já mám od malička strach z eskalátorů, výtah mi nikdy nevadil, ale eskalátor mě děsil, teď už občas na něj nastoupím, ale pořád raději volím výtah a staré dobré nepohyblivé schody. Taky mi občas vadí takový ty zavírací dveře, co jsou např v Kauflandě, Lídlu apod.. A z povouků taky nejsem zrovna na větvi :-D .

2 B. B. | Web | 17. srpna 2010 v 12:24 | Reagovat

Jasně, ráda ho pro tebe udělám :-). Přidám si tě na tom facebooku, nebo na mně najdeš jiný kontakty na blogu :-). Ted' už ale musím jít, jedu pryč - tak snad se tu co nejdřív srazíme :-). Zatím se měj.

3 Claire Claire | Web | 17. srpna 2010 v 19:47 | Reagovat

To víš no, byla nuda, a teď mě blogování nebaví... vůbec ne :D Jediný na co se těším, je Anglie.. nakoupím hordu CD :D a pak napíšu článek :DD

4 Miss Black Miss Black | Web | 19. srpna 2010 v 15:51 | Reagovat

Ahoj, jak se pořád máš ?? :-D

5 Alcaria Alcaria | Web | 19. srpna 2010 v 19:06 | Reagovat

Docela dobře jsi to vyjádřila. Vě většině s tebou musím souhlasit i když pro mě strach trochu jiný rozměr. Hlavně jsem ti chtěla, ale napsat, že jsme přidala další kapitolu k Andělům, tak hezké počtení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama